15.Výroční oheň T.O.Moisidis 11.6.2011
Tak tu máme zase další rok. Tentokrát je to jubilejní potlach.
15. to je krásné číslo a jsme moc rádi, že se naše osada dostala až na
tuto číslovku.
A jěště větší radost nám dělají naši kamarádi a kamarádky, kteří za námi
stále jezdí a díky nim
je na našich akcích krásná a pohodová atmosféra.
Dále děkujeme všem kamarádům, kteří nám pomáhají i po stránce organizační.
Jejich pomoci si velmi vážíme.
P.S- pokud máte někdo ještě nějaké foto z 15. výročáku, budeme za ně vděční. Bohužel, sami nějak nestíháme fotit. :-)
14. Výroční oheň T.O. Moisidis 12.6.2010
Tak uplynul zase rok a na
Chvojnici máme již 14. výroční oheň T.O. Moisidis.
Jako obvykle přišlo spoustu dobrých kamarádek a kamarádů, někteří vzali
děti. Tak si zasoutěžili velcí i malí.
Bohužel přívalové deště v minulých týdnech způsobily, že krásná lávka
vybudovaná před pár lety se zlomila jako sirka a odplavala až do moře.
Zbylo jen zábradlí, kterého se brodivší účastníci mohli přidržovat. Pátek
se vydařil, posezení “U Sokola” proběhlo ke spokojenosti všech .
Sobotní den byl jako vymalovaný. Krásné nebe slunečno. Až na ty komáry,
kteří měli tento víkend obzvláště nabroušené sosáky.
Někteří si určitě říkali, že by neškodilo trošku zapršet, aby se ochladil
vzduch.
Odpolední soutěže proběhly hladce. Letos jsme se s ohledem na teploty
vyvarovali soutěží, které vyžadují velkou pohybovou aktivitu.
Zaběhali si akorát děti, ale hned na to měli házení šipek. Tak se trochu
uklidnili.
My dospělejší jsme se věnovali mírnějším hrám. Při dřevěném “Rallye” jsme
poklidně tahali za provázky. Jenom při “Hudlárně” se hoši trochu zapotili.
Tentokrát nám počasí přálo. “Bohužel jen do zapálení”.
Všechna voda, která od čtvrtka, kdy jsme přijeli na osadní flek
připravovat výročák nezapršela nám byla přivezena naráz v úhledném
bouřkovém balení.
Asi hodinku před zapálením se přihnala ukrutná bouře a některé kamarády,
kamarádky i děti zahnala do svých pevných i chatrných příbytků.
My ostřílení trampi jsme se samozřejmě postavili počasí na odpor a za
zvuku kytar a bujarého zpěvu od světoznámé skupiny " BOINS"
jsme hrdě vzdorovali s pomocí pěnivého pana Krakonoše v přilehlém baru.
Zapálení proběhlo místo v 20:30, až o hodinu později, když se na pár minut
nad náš osadní flek přesunulo oko hurikánu. Ale i tak to bylo na rychlovku.
Je nutné připomenout hrdinství obětavého ohniváka Drobka, který dal v
sázku své zdraví a v promočeném oděvu hned po zapálení tvrdě bojoval s
běsnícím živlem a
nedovolil, aby náš čerstvě zapálený slavnostní oheň uhasil.
K půlnoci pak přestalo pršet, rozdali se ceny za soutěže a cancátka a do
rána jsme si pak užívali krásnou noc a hvězdnaté nebe.
Jako každý rok tak i letos se
neobejdeme bez tradičního přechodu. Tentokrát to opět padlo opravdu na
původní místo Pálavu. Sešli jsme se v hojném počtu. Do Mikulova nás dorazilo
dvanáct kousků, odhodlaných pokořit tyto velehory nemající v okolí
konkurenci. Počasí nebylo nic moc, ale alespoň nepršelo. Na vrcholkách
foukal dosti silný vítr. Během náročného výstupu se naše výprava rozdělila
na na dvě skupiny. První skupina musela nutně dočerpat pohonné látky v
závětří blízkého Ponyranče u Klentnice. Druhá skupina naopak vzala stolovou
horu útokem a na Sirotčím hrádku dočerpala z vlastních zásob. Od tud naše
výpravy postupovaly samostatně. Kontakt strategicky zajišťovala kamarádka
Dana až z dalekých Křenovic, pomocí bezdrátového GSM spojení. Po dobytí
poslední zříceniny hradu Děvičky, který se majestátně tyčí nad rozlehlou
vodní plochou, jsme v dálce za větrem rozbouřenou vodní hladinou určili
další cíl naší sesty. Byla to vesniška Strachotín. Během přesunu jsme letmo
prošli kolem sídla Věstonické Venuše, "která si toho času odjela na návštěvu
do prahy" a už jsme pelášili po hrázi jen pár metrů nad vodní hladinou,
kterou teď ještě více naháněl silný vítr po jezeře. Ve vesnici hodláme
navštívit Rybářskou baštu,ale máme smůlu, zrovna malují. Je chladno a už
potřebujeme zase doplnit energetické zásoby. Bereme za kliku první hospody
na cestě. Celkem pěkná hospoda, stoly a židle z bambusu, jak u šikmovokejch.
Při objednávání si jídla se nám ale šikmé voči vrátily do českých
parametrů. Objednáváme tedy hromadně klasiku nejlevnější "SMAŽÁK". Jen
někdo ze zdravotních důvodů objednává nesmažené šroubované nudle s houbama.
Po pár pivech kofolách a grogách nás dohání druhá skupina. Společně dáme pár
kousků. Za chvíli nás dvanáct bylo opět na cestě do konečného cíle. Nádraží
Popice. Akce se celkem podařila, nikdo po cestě neutrpěl vážné újmy na
zdraví a tak příště zase
někde Ahoj.
Koukněte na
Foto z akce.
Za osadu se ohně zúčastnili Kunta, Havran a Drobek.
Za rok opět na Chvojárně ahóóój.
Drobek
Jedenáctka pod Myškraftem
8.-10.6.2007
Druhý víkend měsíce června je obvyklou dobou, kdy se
scházejí kamarádky a kamarádi v romantickém údolíčku říčky Chvojnice na
výročním ohni brněnské osady Moisidis. Po loňském neúspěchu se stavěním
totemu jsme čekali, zda se letos dílo podaří. A podařilo. Moisidisácký
totem byl oproti loňsku vyzbrojen příjemnou barevnou úpravou, přičemž celé
horní části vévodil ,,Myškraft“ jak naznal šerif Henry. Dali jsme mu za
pravdu. Woodcraft má na totemu dnes kde kdo, ale Myškraft opravdu jen T.O.
Moisidis.
Páteční posezení v Sudicích mělo svůj půvab i obvyklý
průběh se zápletkou ve formě závěrečné cesty na flek, která opravdu
prověří účastníky a změří jejich duševní i fyzické síly oslabené jucháním
v hospůdce.
Sobotní soutěže připravené osadou měly svůj důvtip, každý
si přišel na své, neboť zápolení bylo nejen vyloženě oddechové, ale
dokázalo prověřit fyzické síly či soustředění a přesnost.
Celé odpoledne uplynulo jako voda a než jsme se stačili
nabažit krás tichých zákoutí dovádivé Chvojnice, volal šerif Henry oheň.
Po slavnostním zapálení a nezbytných okázalostech počaly obvyklé večerní
soutěže ve zpěvu a veselém vyprávění. Kolem padesáti lidiček kolem kruhu,
v němž jsou si všichni zcela rovni, nám bylo všem moc dobře. Celá sešlost
se dobře bavila, i když šerif otevřel kruh a povolil volnou zábavu.
Plameny ohně spolu se zpěvem dokázaly rozehřát nejedno
srdíčko a dobrý duch, jež na ohni vládnul, nenechal nikoho na pochybách,
že tento potlach se trampíkům s Myškraftem opravdu povedl.
Desáté výročí T.O. MOISIDIS -
10.6.2006
Jelikož trampská osada Moisidis z Brna slavila své již desáté výročí výročním ohněm o víkendu 9.-11.6.2006, Na fleku osadníků z moisidisu v údolí říčky Chvojince panuje vždy dobrá a kamarádská atmosféra a my se zde cítíme tak dobře jako málokde. Tradiční páteční posezení v hospůdce u Sokola bylo doprovázeno vydatným deštěm, ale trampové přece nejsou z cukru a tak zdejší setkání absolvovali z naší osady kamarádi Kunta a Havran i se svými polovičkami.
V sobotu proběhlo několik zajímavých a vypečených soutěží, při kterých se všichni dobře pobavili. Došlo i na pokus postavit krásný totem zhotovený ke kulatému výročí, nakonec však technické potíže odložily stavbu na podzimní čas. Odpoledne ještě dorazil Drobek s Lukáškem, který přivezl zbytku osady podporující a aktivační nápoj R.U.M., který však téměř všechen zlikvidovaly ženské s obrovským nasazením. Nezbylo.
Večer se soutěžilo ve zpěvu a veselém vyprávění, kde exceloval kamarád Kunta, každý si přišel na své. Po otevření šerifského kruhu se hudebníci ujali svých nástrojů a my všichni jsme se mohli aktivně zapojit do víru volné zábavy až do úplného vyčerpání.
Trochu moku zbylo i na neděli, všichni byli nadmíru spokojeni. Byl to krásný oheň plný pohody a příjemné atmosféry, kterou osadníci v čele se šerifem Henrym dokázali tak pěkně rozehrát.
Za rok ahoj! {Drobek}
11.6.2005 9.výroční oheň T.O. Moisidis
.
.Letošní výroční oheň byl z hlediska
organizace trochu odlišný od předchozích. Naše osada ho pořádala samostatně
bez účasti T.O. Borovina, jak bývalo zvykem. Důvodem změny byl rozpad a
ukončení činnosti Boroviny z rodinných důvodů. Počasí na oheň vypadalo
všelijak a tak nás letos navštívilo méně kamarádů. Zhruba 50. O to
byla však kvalita ohně a všech doprovodných akcí lepší. Nikdo netrpěl
nedostatkem nápojů, pivo a kofola došli v neděli ráno kolem 9:00hodiny. Na
soutěžích se pohodlně vystřídali skoro všichni. A to letos byly odpolední
soutěže pěkně vypečené.
1.) Myšárna - soutěžilo se v postrkování počítačových myší dřevěnou hůlkou
do cíle.
2.) Kavárna- je již klasická soutěž vyhazováni z určeného prostoru.
3.) Hudlárna- nová soutěž. Cílem bylo přeříznutí stromu na čas. Řezalo se
motorovou pilou bez motoru-motor byl ze sádry. Tak musel řezač ručně tahat
celou pilou sem a tam... Soutěž dopadla dobře, nikdo se nepořezal a byla to
dobrá zábava. Večer pak následovala soutěž ve zpěvu. Ta se protáhla do
nočních hodin. Průběžně byly vyhlašovány výsledky a předávány ceny za
odpolední soutěže. Před půlnocí byl otevřen bar , začali se rozdávat
cancátka a volná zábava pokračovala až do rána.
12.-13.2.2005 "Přechod Pálavy" Lomnice u Tišnova
"Přechod Pálavy" se opět jako každoročně konal někde úplně jinde. Této tradiční akce se zůčastnili Slávka, Lopaťák, Hanka, Henry, Pepíno, Alena ze Říčan, BigBoo a nejrychlejší člen polární výpravy Nuno - Pes.Hlavní skupina startovala z Brna hlavního nádraží. Nasedli jme do vlaku směr Tišnov, kde jme přestoupili na připravený autobus linka 333. Ten nás dovezl do Lomnice, kde se k nám připojili Alča a BigBoo. Po vzájemném přivítání celá skupina vyrazila po naučné stezce Járy Cimrmana směr vrch Sýkoř 701 mnm. Na kterém je umístěna bysta slavného velikána.Cestou na kopec nás provázelo sněžení a mlha. Během této fyzicky namáhavé činnosti bylo nutné cestou vybudovat několik výškových táborů. V táborech pak probíhalo občerstvování celé polární výpravy. Po hodině chůze v nízkém i hlubokém sněhu jme zdárně dorazili na horu Sýkoř. Tam se nám naskytl krásný pohled na Svrateckou hornatinu, ale jen kdyby nebyla tak hustá mlha. Všichni jme se vyfotili s bustou slavného velikána a napsali jsme zprávu do vrcholové knížky. Pod zprávu jme pro upřesnění přilepili zvadlo na tuto akci. Po slavnostním přípitku výprava vyrazila po žluté značce okolo studánky Járy Cimrmana směr Skorotice. Cestou proběhlo ještě pár občerstvovacích zastávek. Ze Skorotic jme pak vyrazili po silnici do nedaleké Nedvědice na oběd. Ve čtyři hodiny jsme pak přejeli vlakem do Říkonína. Od nádraží to pak už byl jen kousek na Kutiny, kde zastrčený v lese stojí ranch u Mořského Orla. Tam právě probíhala oslava 32 narozenin kamaráda Dejva. V hospodě bylo teplo a mokré svršky se dobře sušili na římse vyhřátého krbu. Radiátory byly tak horké, že Hance zničily karymatku. Toho se hned chytil Lopaťák a ze zbytků karymatky s i vyrobil pantofle. Nuno Pes tam taky pěkně řádil. Našel tam černou fenu neznámé rasy a celou noc si spolu divoce hráli. Celkem dobrou pohodu narušil krátce po půlnoci podnapilý hospodský. Spor vznikl kvuli spaní na ranchi. Původně má cenu za postel 100 Kč za noc. Chtěli jsme domluvit nějakou slevu, protože budeme spát ve svých spacích pytlech. To odmítl se slovy buď všechno nebo nic. Po hodině BigBoo s hospodským kupodivu domluvil spaní v nevytápěné místnosti ve vlastním spacáku. Hospodský přišel a řekl” máte to zdarma”!! Ve dvě hodiny ráno všichni postupně platíme. Vše zatím v pohodě. Někteří už jsou ve spacáku. Jako poslední jde platit kamarád Pepíno. Smůla, poslední bankovka která mu zbyla je 1000 Kč. Hospodský se rozzuřil a začal všem okolo nadávat. Byl naštvaný, že nám to dal zdarma. Jeho poslední slova po půl hodině nadávek zněla “ráno se zbalte a vypadněte” . Pepíno, který ještě neměl roztažený spacák se zbalil, vzal Nuna a šel v noci na nádraží. Ráno jme ho již nepotkali. Ráno jsme se rychle zbalili šli taky na vlak. Ujel nám těsně před nosem. Nu což. Ohřejeme křenovou omáčku, kterou s sebou táhne BigBoo celou cestu.V nádražní čekárně Henry vytahuje plynový vařič a už vaříme. Po křence s knedlíkem dáme zákusek flašku vaječného koňaku. Po chvíli přijíždí vlak na Brno a my už sedíme v teple vagónu. Tím končí naše putování.
Vandr po České Kanadě
a Slavonicku
2. až 6.7. 2004
Tohoto velkého vandru se zúčastnili Lopaťák, Slávka, Henry,
Presto, Matěj a Alena. V pátek večer jsme se všichni potkali ve Slavonicích.
Ten večer se nikam daleko nejde. Jako místo na spaní je zvolen lesík za
železniční tratí, nedaleko Slavonic. Na ráno je naplánovaná prohlídka
Slavonic, tak nemá cenu někam daleko chodit. Po prohlídce města naše kroky
míří po červené značce k nedalekému zbořenému městu jménem Pfaffenschlag.
Není tam skoro nic, jen základy domů a pevnost ŘOP. Potom přez Staré Město
putujeme na Hrad Landštejn. S věže je krásný výhled na přehradu. Večerí oheň
zaplál v našem táboře, nedaleko Starého Města u potůčku nesoucí název
Kolčavka. V rybníku, do kterého Kolčavka ústí je perfektní voda na večerní
koupání.Večerní zábavu u ohně narušuje pouze drobná technická závada na
hudebním zařízení.Po zjištění, že Presto nemá náhradní strunu do kytary se
drobná technická závada rázem přesouvá do kategorie težkých závad, ba přímo
neopravitelných. Ráno stáváme do krásného slunečného dne. Máme před sebou
delší trasu, která vede opět přes Staré Město a Dobrotín okolo rybníku
Kačer. Lopaťák a Slávka šli napřed do Nové Bystřice sledovat fotbal. Mi
ostatní dál
pokračujeme okolo státní hranice přes Staré Hutě, až do Artolče, kde není
hospoda. Už se blíží večer tak zastavujem v lese mezi Artolčí a Mýtinkama.
Je tu plno borůvek. Matějovi se tu líbí. Snažíme se navázat telekomunikační
spojení s Lopaťákem. Ráno je trochu zatažená obloha. Po hodince chůze lehce
začíná pršet, ještě jsme v lese. Stromy tu vodu naštěstí stíhají pochytat.
Ani jsme moc nezmokli a už se blížíme
ke Klášteru. Začíná svítit sluníčko, je to paráda. Máme velké štěstí, zrovna
jdou nějací lidi na prohlídku. Vetřeme se!! Je to nádherný kostel, v podzemí
jsou kasematy, které nemůžeme vynechat. Nasazuji čelovku, ostatní berou do
ruky připravené svíčky a hurá do tmy. Po vynoření z temného podzemí rychle
pelášíme za Lopaťákem a Slávkou, kteří již čekají v Albeři v hospodě. Už mám
taky hlad a u nádraží v hospodě moc dobře vaří. Přicházíme k hospodě a po
mostě zrovna projíždí parní vlak. Je to krásný pohled. Po dobrém jídle
nasedáme na lokálku a necháme se úzkorozchodnou dráhou přepravit do památné
stanice Kaproun. Je tam plno zajímavostí. Po vystoupení z vlaku probíhá
okamžitě fotografování s velikánem, Mistrem Járou Cimrmanem, který tu byl v
noci z 28. na 29. června roku 1900 vyloučen z železniční přepravy. Pak zbývá
jen navštívit Cimrmanův pramen a už šlapeme do kopce k dědině Kaproun s
hospodou, které se ovšem k nespokojenosti některých kamarádů bravůrně
vyhneme. Náš cíl je kopec Šibeník pod kterým stojí srub u kterého dnes
přespíme. Cestou máme štěstí, Potkáváme kamarády, kteří vlastní náhradní
strunu do kytary. Večer bude hudba. Dorážíme ke srubu a slunce začíná
zapadat. Rychle zamaskujeme batohy ve křoví a spěcháme s kopce do nedaleké
Zvůle. Je tam chatová oblast, kemp, rybník a hlavně moře otevřených hospod.
Do jedné usedáme. Je pěkná dřevěná, s verandou. Presto vytahuje kytaru, je
tu krásně. Hospodu zavíráme kolem třetí hodiny ranní. Jdeme na flek. Tam
ješte sedíme u ohně, je krásná noc.Ráno nás čeká poslední den vandru. Pěšky
jdeme do Mostů, kde má Presto zaparkované auto. Odváží nás do Jindřichova
Hradce, odkud nám jede přímý vlak až do Brna.
28.-31.10.2004 Jeseníky
Tohoto pohodového vandru se zůčastnili jen tři členové naší osady. Byl to Lopaťák, Slávka, Henry a Hanka. Akce začínala odjezdem ve čtrtek 28.října směr Jeseník. Bez Hanky, která přijede až druhý den. Po příjezdu do velkoměsta Jeseník jme se rozutekli všichni po svých zálibách. Lopaťák šel prozkoumat vodní tvrz a Henry se Slávkou šli do hospody hned potom co zjistili odjezd autobusu do přírodní rezervace Rejvíz. Po příchodu třetího poutníka jsme nastoupili do autobusu a vyjeli nahoru nad Jeseník prozkoumat velké mechové jezírko v oblasti Rejvíz. Mechové jezírko se nachází ve středu západního jádra rašeliniště a vrstva rašeliny tu dosahuje až 300 cm. Roste tu i masožravá rostlina Rosnatka okrouhlolistá. Od jezírka jme dále postupovali přez rozhlednu Zlatý Chlum, která je vysoká 26 metrů a byla postavena v roce 1899 za pouhých 13 měsíců stavitelem Aloisem Nietche. Je z ní výhled na Město Jeseník, Praděd, masív hrubého jeseníku, Rychlebské hory a roviny polské části Slezska. vstupné je 15 Kč. Další zastávkou byl kostelík na Křížovém vrchu. U hospody, která se nachází vedle kostela byla krásná cedule na fotografování. Bylo škoda toho nevyužít. Odpoledne jsme dorazili zpět do Jeseníku a nastoupili do vlaku, který nás svezl o pár zastávek zpět do Ramzové. Tam náš den končil v pěkné hospůdce u nádraží. Když se pořádně setmělo, šli jsme spát vedle nádraží u železničního náspu. Jsou tam krásné smrky a rovina, která se v těchto končinách dosti špatně hledá. Ráno jsme vyjeli lanovkou na Šerák do nadmořské výšky 1350 mnm. Dále naše pouť pokračovala po svých až na Červenohorské sedlo, odkud jsme se stopem dopravili do vesničky Kouty nad Desnou.Tam sme se večer potkali s Hankou, která za námi přijela o den později.V koutech jme společně přespali v jedné opuštěné zahradě u řeky. Ráno kolem 7. hodiny proběhla snídaně a pak jme nasedli na autobus, který nás opět vyvezl na Červenohorské sedlo.Bylo štestí, že jme spali dole. Na sedle celou noc strašně foukal studenej vítr. Naše trasa nás vedla přes Chatu Švýcárnu směr Praděd. Počasí nic moc. Je mlha, místy poprchá. Na Pradědu jsme poseděli a posvačili. Dále už to bylo jen z kopce. Přes Ovčárnu jme sestupovalii kolem krásných vodopádů do Karlovi Studánky. Je to krásné lázeňské městečko,ale měli tam jen dvě hospody a z toho jednu zavřenou. Třetí hospodu její majitelé před rokem zapálili kvůli finanční pojistce.(Lázeňské domy mají svoje hospody a trampy tam určitě v maskáčích nepouští) My jme usedli do té jediné co zbyla. Byla zajímavá tím, že na opěradlech sedadel byli vyřezáni čeští politici- Havel, Klaus, Zeman a Kalvoda. Po jídle jme šli najít nějaké vhodné spadlo. Ve Studánce se spát nedá a tak jsme byli nuceni vrátit se kousek k vodopádům na odpočívadlo. Spalo se tam moc dobře.
12.6.2004 8.výroční oheň T.O. Borovina a T.O. Moisidis
Výroční oheň se vydařil , počasí vcelku vyšlo, když nepočítám kvádr vody,
ketrý nám spadl v sobotu na hlavu. Od večerního zapálení slavnostního ohně
již nepršelo. Letos ke třem sudům piva přibyla na nápojovém lístku kofola,
která byla v nočních hodinách udolána. Novinkou bylo též luxusní WC a lávka
přes Chvojnici. Cancátka malovala Hanka a byly po delší době zase vandrácký,
všem se moc líbily.
Jedinou stinnou stránkou akce byla nehoda, kterou utrpěl osadník Pepíno. Při
pátečním nočním návratu od Sokola požil jen málo alkoholických nápojů, což
mělo za následek jeho příliš velkou a vzhledem k temnotě lesa nepřiměřenou
rychlost postupu na osadní flek. Při posledním skoku jeho kotník nevydržel
přetížení 12G a něco v něm křuplo. V neděli byl potom odvezen do Brna do
Úrazovky, odkud ho již doktoři nepustili. V Pondělí už ležel na operačním
sále a do nohy dostal pár drátů a šroubů.
Výročáku se zůčastnilo 50 kamarádů a kamarádek.
Odpolední soutěže byly: Cukatůra, Petanque cross, Botocross. Večerní
klasicky Zpěv a Veselé vyprávění.
Funkci ohniváka zastal kamarád Krokodýl.
Pplacku” Pivního blba” jsme letos neudělovali.
Přechod Pálavy”
Z Velké Bíteše do Veverské Bitýšky
20.března 2004
Jako již každoročně proběhl tradiční přechod Pálavy úplně jinde. Ráno nás přivítalo krásné počasí. Myslivecká hospoda v Bíteši nás po ránu uvítala gulášovou polévkou a pivem. Takto posíleni jsme vyrazili směr Bílý potok. Během cesty nás přepadla žízeň. Tak bylo nevyhnutelně nutné zastavit ve Křoví v hospodě. Vytáhly se nástroje a zahrálo se pár písní, aby nám to občerstvování lépe šlo. Po nějaké té hodince naše eskadra vyrazila opět na cestu. Lehkým tempem uháníme údolím, když v tom náhle vidíme mezi stromy namotané zelené plachty. To musíme prozkoumat!! Zevnitř podivné místnosti jsou slyšet hlasy.Pomalu a zvolna nakoukneme dovnitř...A kruci, zase máme přetržku v pochodu. Uvnitř sedí parta trampů co taky vítají jaro. Nu což, pivečku se nedá odolat a gulášek mají prvotřídní. Bigboo s Yukym vytáhli opět nástroje. Po chvíli zase šlapeme. Na Šmelcovnu to už není daleko. Začínají brody, mostky tu nejsou. Jen vlhké kulaté klády. Přejdeme takto pár brodů a první plaváček, co se netrefil na kládu je po pás ve vodě. Chudák Hanka. Na Šmelcovnu je to ještě kus. Na dalším brodu plave zase Alča “Ze Říčan”. Taky jí pěkně čvachtá v botech. Je 18:10 hodin, hospoda na dohled. Smůla!!!! Hospodský na Šmelcovně zavřel v 18:00 a odjel. Nezbejvá nic jiného, než jít do kopce do Maršovské hospody. Smůla v hospodě mají zrovna myslivci schůzi a oslavu narozenin. Hraje harmonikář a dechovka. Popijem pár piv, hrát se nedá. V noci jdem spát na hřiště. Ráno nás probouzí den jak malovaný. Šlapeme do lomů u “Kaolínky”. Je tam krásně. Pak už jen seběhnem do Veverské Bitýšky, kde si dáme pořádný oběd. Vždyť si ho zasloužíme...
Osada mění, osada vylepšuje.
T.O. Moisidis má nové domovenky. Důvodem pro změnu se stal fakt,že staré původní domovenky byly kombinace vypalované kůže a výšivka na látce. Proto se nedaly prát zároveň s mantlem. To jako první zjistil kamarád Pepíno, když mu pračka nenávratně sežrala střední látkovou část domovenky. Dalším a hlavním nedostatkem starých domovenek byl jejich malý počet, každý osadník měl pouze jeden kus a nebyl žádný náhradní. Proto se osada na jedné osadní schůzce rozhodla navrhnout a vyrobit nové domovenky.Grafickou podobu začal Henry vymýšlet na PC již v dubnu. V červnu se osada konečně sešla k poslední korekci návrhu. Výrobcem nášivek, se po dlouhotrvajícím konkurzním řízení, které se odehrálo na přelomu května a června stala fa Poláček Petr Mendlovo nám. 9. Samotný vyšívací proces se také neobešel bez dalších úprav. Kvůli nepředvídatelným technickým problémům při samotném vyšívání, bylo nutné upustit od žluté podkladní barvy nápisu MOISIDIS, ve spodní části domovenky. Snížení počtu barev, ze 7 na 6 se také samozřejmě odrazilo na nižší ceně domovenky. V pátek 11. července, po dlouhém laborování s barvami a designem, dostal šerif Henry do rukou prvních šest kusů dlouho očekávaných nových domovenek. Domovenky byly objednány v počtu 20 kusů Celý proces přechodu osady na nové domovenky bude hotov do 10.ČS potlachu v Pozďaťíně.